RŮŽE ZA DVEŘMI

Poslední doušek, lok dopíjí,

a mně se chce, myslet na ženy,

respektive na Tebe - má milá,

vždyť, Tys, mne osvítila,

a rozžehla ve mně sluníčko, 

které svítí kvůli Tobě - toliko.

Poslední skývu chleba dojídám,

ale ona mi, kupodivu nechutná,

radši bych, Tebe, láskou snědl,

a ochutnával každý den,

jak sladké - Tvé hrozny jsou,

a víno z nich opíjí,

avšak já nevím, co s tím.

Snad vzít tu růžičku,

dát jí Tobě za dveře,

ale coť, když někdo otevře,

v tu chvíli, tak budu,

tak malý a asi zčervenám,

a co když to bude,

ona sama,

tak budu koukat,

jak jsi přivoní,

coť se, jen tak nedovím,

ale raď - jsou Ty dveře, zavřený.

Jiří