OČI 

 Tvé oči jsou, jak studánky,

 co rozsvítí se z jara,

 když jejich třpyt,

 se rozlije po kraji,

 to snad- jen krůpěje rosy,

 padají k zemi,

 do té hlubiny,

 bych se mohl, dívat stále,

 a zapomenout na vše špatné,

co v světě jest,

 až-li z temných lesů,

 jde ten nádherný lesk,

 co v nich ukrytý,

 mé srdce probudí,

 pro ty plané naděje,

 ale přece-to kouzelné je.

             Jiří.